S l o v í č k a


III


Dvě oči zasněné
hledící do zahrady
přes okno zamžené


Vítr si staví hrady
na nebi z tyrkysu
z bělostných oblak planých
jak listy nenapsaných
milostných dopisů	


Hlaholí kostely
křídlovkou cherubína


V kovové posteli
sleduje Kolombína
hubenou dívenku
u okna čekající


Dvě oči těkající
jak mouchy v přístěnku


	"Kam hledíš Julie?"


Dívenka neodpoví


Vždyť v této chvíli je
oddána Romeovi


Alespoň na dálku
šeptá mu v duchu slova -
hebká a sametová


	"Nemáte obálku?..."


hlesne pak bezděky
neodvracejíc hlavu


Jdou mračna od řeky
jak číše bolehlavu
s oblými obrysy


Zpod mísy s hrozny vína
vytáhne Kolombína
etuji s dopisy


Seskočí s postele
a zvolá na Julii:


	"Vypadáš vesele!"


Hlas zvoní ironií


	"Tady je obálka" -


řekne pak od pelesti


	"Ženeš se do neštěstí!"


	Šílená rusalka...
	Zblázní se do prince
	a obětuje sebe!...


	Budeš psát mamince?..."


Z ocelového nebe
- jak cukr práškový
jejž sypeš na vánočky -
začaly padat vločky


	"Napíšu bráškovi" -


odpoví Julie


	"Nechcete trochu čaje?"


Z konvice nalije
dva šálky po okraje
a cukr připraví


	"Škoda že není víno...


	Tak pojďte Kolombíno!


	Ťuknem si na zdraví!..."



pokračování »