S l o v í č k a


II


Pierot  u  stolu
na papír píše psaní


Tma hraje violu -
finále - světlo ranní
zářící odleskem


Noc stojí na forbíně
podobna Kolombíně


Sál bouří potleskem:


	"Daleko od sebe
	a přece jsme si blízko..."


Samota zazebe
jak zmrzlé oranisko


Sen padá na víčka


Na papír - místo pro sny -
tak jako písek z krosny -
sypou se slovíčka:


	"U Tvého obrázku
	Tvé náušnice leží


	Čas myslí na lásku..."


Za okny vločky sněží


Bělobou obvazů
zahalí popelnice


Noc - slepá harfenice
z barokních obrazů


Kočka je samota
a láhev její tchyně


Pokoj se zamotá


Pár kroků do předsíně
do vody ve vaně
a v láhvi od koňaku
Cyrano z Bergeraku
vypráví Roxaně:


	"Jen pro nás jaro mít


	Blatouchy z plastelíny!


	Dáti se ohromit
	syrovým dechem hlíny
	a pak - jak pohani
	spát spolu mezi bezy
	na provoněné mezi
	při písni skřivaní!"


Roxana z lavičky
naslouchá Cyranovi


Dvě oči pod víčky
- dva meče tyranovy
v antickém sloupoví -
vidí jen Kristiána


Pak vzhlédnou na Cyrana


Roxana odpoví:


	"Mít jednou z léta víc
	než poskytnouti může!


	Mít kromě létavic
	a opálené kůže
	též světlo průsvitné
	běloby prostěradel
	jež září ze zrcadel
	když slunce procitne..."


Pod listy javoru
dva bílí Amorové
chystají v hovoru
dva šípy mramorové
pro rohy berana
v hlavicích sloupů ionských


Jak smích Lakedaimonských
zní chrapot Cyrana:


	"Mít podzim pro sebe


	A nejen hrozny vína


	Zírati do nebe
	když večer pohasíná


	Pro barvy úžlabin
	přejíti křižovatku
	a slíbat jinovatku
	z červených jeřabin


	I zimu milovat! -
	to proto, že jsi se mnou
	Nechat mráz malovat
	na okna linkou jemnou
	bělostné květiny


	A nedbajíce chladu
	jít sněhem do úpadu
	k měsíci z platiny!"


Pierot ve vaně
ze sklenky pije ticho


Upije Roxaně
hlavu hruď - pak i břicho


Když láhev dopije
dojde i na Cyrana


	"Vražda je dokonána!"


V zrcadle kopie
mužského podbradku


	"Pro dnešek máme padla!
	Všechno je v pořádku!" -


řekne pak do zrcadla


Utře se ručníkem


Zabalen do županu
usne pak na divanu
pod paží s budíkem





pokračování »