S l o v í č k a


IV


Pokoj je prohřátý
jak lázeň Dianina


Opičí pařáty
na klapkách pianina
brnkají tokátu
s absencí harmonie


	"Domácí symfonie!


	Župánek z brokátu...
	natáčky... štěnice...
	a omezené šprýmy!"


Zpěvačka - pěnice
s tepnami naběhlými
snaží se vzdychat v cé
což trochu směle vyzní


	"Kultura televizní
	dle vkusu břichatce!


	Slaví se neděle...!"


Romeo rozčileně
vyskočí z postele


Pak sáhne po haleně


Hodí ji do praní


Nahý jak budulínek
vklouzne pak do holínek
a vaří snídani


Za okny neděle
s prázdnými ulicemi


Panenští andělé
skrápějí konvicemi
kaktusy vánoční
za okny prázdných bytů


Lastury trilobitů
a škeble potoční
stín vteřin stínají


Neděle Romeova


Zpěváci sténají
nápěvy beze slova


Čas klade na špalek
svou kučeravou hlavu


Van křídel smrtihlavů
ve vůni bazalek


	"Prokletí samoty!...


	Svět tebou povrhuje
	a Ďábel do noty
	mu tiše přizpěvuje...
	a někde v blankytu
	pár tupých tlustých bohů
	ti nastavuje nohu...


	Dítě sní o citu...
	mladíček o dívce...


	Muž chtěl by míti azyl...


	Najde ho v odlívce...


	Byť ještě jsi se plazil
	tváře ti zkrabatí


	Nalezneš štěstí prohry...


	Hráč který vsadil do hry
	mincí jež neplatí...


	A zítra prohraješ
	to co ti dneska zbývá!


	... A tvoje výhra jež
	v žaludku pobolívá...?


	Toť lež s níž zůstanem
	po noci plné písní...


	Dívka a muž jenž spí s ní
	na lůžku vystlaném
	květy pak zažijí
	že půlnoc byla lhářem
	když v ústech s hostií
	sejdou se před oltářem


	Vsadili na mince
	v noci při vinobraní


	Ráno pak slunce ranní
	najde dva cizince
	již sotva znají se
	a sotva znát se budou


	Dvě těla spojí se
	když půlnoc zívá nudou


	Zoufalci sobečtí
	ve strachu ze samoty
	změní se na roboty...


	Sečti a odečti...


	Život je smetiště..."


Zní Pavane od Ravela


Na blízké letiště
dosedla karavela


Rachotí motory


Romeo vejce stíná


Pak napije se vína
z vojenské čutory


	"Kyselé rybičky
	nebo dva 'utopence'
	a pivo z lahvičky


	Snídaně pro mládence!


	... Ještě ses příteli
	neprobral z kocoviny
	a už ti z lihoviny
	zapáchá pondělí!..."


Za okny předměstí
předvádí svoje zboží:
Zloba a neřesti
Ctnosti a dary boží


Větévky jasmínů
v prolukách mezi ploty
s ocelovými hroty


Píšťaly komínů


Šedivé aleje


Reklamy biografů


Pražce a koleje
a dráty telegrafu
s mozaikou baráčků
dělnických kolonií
v předměstské symfonii


Štětiny kartáčku
a pasta na zuby


Romeo plivá pěnu
poté se zazubí
a sáhne po hřebenu


Umyje koflíky


S výrazem poutních masek
vklouzne pak do texasek
a zapne knoflíky


Navlékne chryzolit
v prstenu s opicemi


	"Měl bych se oholit


	... Chce se mi?... Nechce se mi!" -


sám sobě odpoví -


	"Vypadáš blbě strýčku!" -


dí s tváří do měsíčku -


	"A jde se k Maxovi!!"



pokračování »