Yes, mom. This is historically big occasion. I’ve put my first post into my own zupa-kool blog. Mommy, I really needed this, I’ve joined the *great* community of bloggers and fed my hungry ego ... Yep, you know, I did it again!
:-))
Mnoho svobodného chování a rozhodování nám nezbývá. Nebo snad ano?
Fenomén posledních několika málo let (pro mne je i slovo "fenomén" fenoménem:-) Ani pořádně nevím, k čemu je to dobrý, ale někde jsem se dočetl, že kdo nebloguje, dělá velkou chybu. Snad to, že na konci roku 2005 začnu, mě posune o5 in. Chápu to správně jako "veřejný" deníček? Čili nejsou namístě zápisky typu: "můj deníčku, dnes se na mne skrze esemesku pousmála ..." škoda.
Pod rukama protéká nám čas.. a tím, že jsme homo sapiens, v této době, na tomto místě, s genetickým dědictvím po svých předcích, s hormonální výbavou podle pohlaví a feromonální situace, tím je hodně dáno. Moc svobodného chování a rozhodování nám nezbývá. Nebo snad ano?
A tak se netrapme, pro to, co nemáme a radujme se z toho, co máme! Problém náleží tomu, kdo si ho připouští.. snadno se to řekne, jednou ráno se člověk probudí po klidné noci, zdráv a do krásného počasí.. s depresí nerozhodnosti a s tlakem kolem žaludku.. strach zabíjí rozum a láska.. na tomorafu se prý zamilovanost projevuje jako posedlost kombinovaná s demencí. Jsem asi rád posedlej. A jsem spokojenej dement.
Někdo hledá důvody a někdo způsoby.. hm, nějak moc kecám. Pokud to tedy někdo přečetl až sem, zasloužil by si pozvání na svařák (zasloužila:-) Pokud nebudu někde v Tramtárii u rovníku, možná i odepíšu.
.:.
Přes moře slov, co kdekdo nažvaní
Robinson volá neznámého Pátka
Bože vzít aspoň do dlaní
kuřátko, které pípá ze sluchátka
Jiří Žáček
