
:-))
Mnoho svobodného chování a rozhodování nám nezbývá. Nebo snad ano?
Pod rukama protéká nám čas.. a tím, že jsme homo sapiens, v této době, na tomto místě, s genetickým dědictvím po svých předcích, s hormonální výbavou podle pohlaví a feromonální situace, tím je hodně dáno. Moc svobodného chování a rozhodování nám nezbývá. Nebo snad ano? 

Jaká hrubost, když mluvíme o šťastném mládí! Myslíme při tom patrně na své tehdejší zdravé zuby a zdravé žaludky; co na tom, že nás pro kde co bolela dušička! Mít před sebou tolik života jako tehdy: hned bychom měnili, ať jsme co jsme. Já vím, byla to vlastně má nejméně šťastná doba, má doba stesku a opuštěnosti; ale já vím, i já bych měnil, oběma rukama bych sáhl po tomto stísněném mláví,- co na tom, že by mě zas tak bezmezně, tak zoufale bolela dušička!
Karel Čapek



Prohánějí se mi hlavou nespočetné plejády témat.. Od výprodeje komických fotbalových čepic a obrázků našich novodobých "hrdinů" v dresech.. přes rozdíly hormonálních pochodů v různých věkových obdobích.. až po ne/bezpečnost radaru nebo transformace nemocnic na akciovky. Ničemu z toho moc nerozumím, už vůbec nevidím "dovnitř".. a tak zkusím nakousnout slespoň jednu úvahu - "ekonomicky-medicínskou". Že prý se to nesmí slučovat! Že když jde o zdraví, nejde o peníze!?
Ú V A H A
Pan doktor si pozve instalatéra, protože mu neodtéká dřez nebo kape kohoutek.. Cestovné 300, práce 450, materiál 150.. suma sumárum i s dépéháčkem tisícovka i víc. Za něco, co doktor často ani nemůže ovlivnit.. a prostě musí zaplatit.... a zaplatí.
A instalatér jde druhý den k doktorovi. Brblá, že platí 30.. má tělo zhuntovaný, přece si bůček, cigárka a pifko s kamarádama neodepře.. Tady mě píchá.. Vyšetříme. Ani netuší, že za dopoledne na interně "utratil" i několik tisíc, za všechna ta vyšetření.. Tuší, za jakejch to jde peněz? "Váží" si toho? Je motivován k tomu aby se o sebe staral? Myslím, že ne. Ale myšlenka, že má právo to mít ZADARMO se mu líbí. MOC.
A pak tu máme intalatérou ženu, paní ve střením věku.. invalidní důchodkyni. Její matka měla šelest na sdrci a nízkej tlak, ona ho má po ní. A otec měl tězkou cukrovku a "něco metabolismem".. I to "zdědila". Rodiče se udržovli léky, které měli ZDARMA.. Předchozí generace zdravých vydělávala na to, aby nemocní žili plnohodnotný život, včetně zplození nové generace nemocných.. nemocnějších. Ona za to nemůže, že je nemocná! A chce také vést plnohodnotný život... proč musí skoro tisícovku doplácet!? Její léky, vyšetření, léčba.. to vše stojí třeba 3000 měsíčně. To jí nikdo neřekl?
Byl by to krásnej námět na "dopis pro Rátha":-) jemu jich ale choděj tisíce! Opravdových příběhů...
Peníze docházej. To je fakt. Jako to časovaná bomba. Zdraví lidé už nestačí platit na nemocné. Systém humanity, solidarity.. a altruismu, začíná kulhat..
Mám platit za chirurgický zákrok 2000? Mám platit za slepé střevo 20 nebo 60 tisíc? Mám platit za sérii operací srdce včetně léčení za několik miliónů? Kde je hranice?
Kdysi mne zaujal zjednodušený "procentuální" model společnosti.
Daň je poplatek, který platí střední vrstva, aby chudí nezabili bohaté ;-)
Představte si STÁT (někde níže už o něm byla zmínka) jako "samostatně hospodařící" vesnici, která má STO obyvatel. Ve chvíli, kdy tam je 20 důchodců, 20 školáků, studentů, 10 nemluvňat, 10 nemocnejch.. 20 neschopnejch, nezaměstantelnejch.. tak se dá "snadno" spočítat, "co si kdo může dovolit." Pracuje tam totiž "jen" 30 lidí. Ve vesnici máme i veřejné osvětlení, silnice, školu, nemocnici.. na to vše "se" musí vydělat. I na důchody.. i na léčení...... Kde se ty peníze berou? V Praze? Zapomeňte na Česko. Vše se děje v tý jediný stohlavý vesnici! To že má něco přes deset miliónů lidí, nic na věci nemění. Jen nám z reálně vydělávajících ještě ubude pár lidí - 1 policajt, 1 voják, 2 úředníci... a taky DOKTOR. Na toho jsem málem zapomněl... Aby se ti, co nevydělávají, měli stejně jako vydělávající, vychází mi daň více než 70% hm...
A zase nevím jak dál. Třeba mi někdo poradí varianty dokončení této úvahy. A nejen této.

Zpráva z tisku: Nejhorší věk je prý 44 let
Nejhorší věk je prý 44 let. Tento trend prý neovlivňují ani peníze, ani společenské postavení, to zda jste vdaní, ženatí či svobodní, ani kolik máte dětí.
Výzkum prováděný na různých místech na zeměkouli prokázal, že jak pro muže, tak pro ženy, je nejhorší věk 44 let. Zdraví sedmdesátníci jsou podobně spokojení jako lidé kolem dvacítky. Pocity nespokojenosti a deprese však vrcholí těsně před polovinou let čtyřicátých. Vědci k výzkumu užili údaje o skoro jednom milionu lidí ze dvaasedmdesáti zemí světa.Tento trend prý neovlivňují ani peníze, ani společenské postavení, to zda jste vdaní, ženatí či svobodní, ani kolik máte dětí. Postihuje to buddhistické mnichy stejně jako jeptišky karmelitánky.
Profesor Andrew Oswald z Warwick University říká, "Většina lidí se z tohoto propadu vynoří po padesátce. Je možné, že je to tím, že se lidé naučí vyrovnat se se stárnutím. Je povzbudivé, že když se dožijete sedmdesáti a jste ve slušné tělesné kondici, pak máte šanci, že budete stejně šťastný, jako když vám bylo dvacet. Je možné, doufám, že když si lidé uvědomí, že krize středního věku je naprosto normální, pomůže jim to touto fází projít."
A za nás - čtyřicátníky: Děkuji za radu:)
No a ještě to bude mít pokračování, až se k tomu "dokopu".

Kdybych já měl padesát tři minut nazbyt, pomyslel si malý princ, došel bych si docela pomaloučku k prameni...
Na spřízněných stránkách www.tethys.cz je mnoho úžasných podvodních fotek - barevné rybky, velryby, žraloci, korály, pro nás suchozemce téměř mimozemský život podmořského světa.







zato motýlci.. tyhle úchvatný tvorečkové, co z housenky, zakuklení.. metamorfózu "nechápu".. ani ty šupinky vzorů.. že v tý DNA to tak nějak je.. a co teprve ještěrky.. snad se někdy rozepíšu "víc".


Upravuju, opravuju, mažu.. než se to usadí, chvilku to potrvá. Stránky jsou od konce minulého roku v přestavbě.. a pořád to není ono.
.:.
No a pokud je někdo "bystrý a vnímavý", narazil právě na pracovní odkaz básně :-)
.:.
• Moudrý je ten, kdo se u všech něčemu naučí. To by mi šlo
• Silný je ten, kdo sebe umí krotit. To už je horší
• Bohatý je ten, kdo je spokojený s tím, co má. A tady jsem v koncích
Talmud
.:.

Pořád si říkám, že tam někde venku musí existovat něco lepšího, ale třeba ... Třeba zase jen trochu moc přemejšlím...
Pořád si říkám, že tam někde venku musí existovat něco lepšího, ale třeba ... Třeba zase jen trochu moc přemejšlím... Možná, že za to všechno může moje složitý dětství. Matka si na mě totiž nikdy nedokázala udělat čas. Když je vás pět miliónů dětí a vy jste zrovna prostřední, tak to snad ani dost dobře nejde. To dá rozum. Vždycky... Vždycky jsem si připadal hrozně osamělej. Táta, ten... Ten jenom plodil potomky a navíc frnkl, když jsem byl ještě larva. A pokud jde o mojí práci... O tý mi ani nemluvte. Nejsem rozenej dělník, to vím bezpečně. Já... Jsem prostě fyzicky nevyzrálej. Například jsem ještě nikdy neuzvedl víc, než desetinásobek svý vlastní váhy. A navíc... Když se stále jen rejpáte v hlíně, to... To prostě není kariéra pro mě. Všechna ta nadšená hesla o kolektivním myšlení... ta... ta... Prostě se s nimi nedokážu smířit. Opravdu se snažím, ale nejde to! Napadá mne... proč vlastně taky? Prej se mám vydat pro kolonii, ale... Ale co moje vlastní potřeby? Co já sám? Nezbývá, než věřit, že existuje něco lepšího, než je tohle, protože jinak bych se musel zakuklit a plakat. Díky systému se cítím hrozně... hm... bezvýznamnej.
...pak si velmi složitě zouval boty, až na to, že si nejsem jist, jestli to byly jeho boty, protože jednu z nich vypil a druhou poslal poštou do Pitsburghu...
ne že bych ho tak zbožňoval a baštil, ale některrá jeho dílka znám i literárně a často na něj vzpomenu právě tady, když něco napíšu a pak se dočkám odpovědi.. připadám si jako nepochopený MIM v černém trikotu.. kdy W.A. popisuje své pocity při pantomimě PIKNIK: "...mim začal rozkládat výletní deku a mne se okamžitě zmocnil starý zmatek. Buď rozkládal výletní deku, anebo dojil malou kozu - pak si velmi složitě zouval boty, až na to, že si nejsem jist, jestli to byly jeho boty, protože jednu z nich vypil a druhou poslal poštou do Pitsburghu... nebo jen znázorňoval muže, který projíždí s golfovým vozíkem otáčivými dveřmi - nebo možná dva muže rozebírající rotačku (jak to souvisí s piknikem, mi uniká)"
Státní kasa je taková obrovská jáma, kam finanční úřady svážejí ze všech "okresů" na obrovskou hromadu "zrní", které pak následně přerozděluje..

"Rozešel jsem se se svojí holkou, protože každý z nás hledá někoho, kdo už nebude hledat nikoho jinýho a do tý doby, než najdem takovýho člověka, kterej už nikoho nehledá, tak budem hledat každej sám." kradl koně K radostnému stáří patří vzpomínky na ženy, se kterými jsme se neoženili.
(Samotáři:-)
Už prý na přelomu minulého století - po vědeckotechnické revoluci, kdy chlapi odešli z domu do fabrik - nastala první fáze krize rodiny. A v dnešní přetechnizované a pomatené společnosti, dílem i díky mobilům a internetu.. to dosáhlo dalšího stádia.
"Stále častěji holka v době přerodu v ženu, hledající muže, po zkušenostech s chlapci, se raději uchýlí ke svému morčeti, psovi či snu o koních.. živá bytost, která je pod kontrolou a která umí projevit nadšení i z pozdního příchodu paničky domů či za misku s vodou.. což chlap málokdy (posléze nikdy)"
A k tomu moderní feminizace, postupující globalizace a jiné -ace či -ismy... Vždycky se do toho tak zamotám:-) časem to snad ještě krapet přestylizuju, ale asi tušíte, co jsem chtěl říct. Či ne?
prznil ženy
je to tak
život by pro něj
pozbyl ceny
kdyby to dělal naopak
(K. Plíhal:-)
.:.
Co nejde jen tak z lehoučka a brzy, po tom se nejvíc žadoní a slzí.
GEOFFREY CHAUCER
Jen láska zná umění jiné obdarovávat a přitom sama bohatnout.
St. AURELIUS AUGUSTINUS
G. B. SHAW
Žena je jako lilie: jemný muž se jí neodváží dotknout, ale přijde osel a sežere ji.
FRANCOIS DE LA ROCHEFOUCAULD
K radostnému stáří patří vzpomínky na ženy, se kterými jsme se neoženili.
GEORGE BERNARD SHAW
Žena je jako lyra. Tomu vyzná své tajuplné akordy, kdo na ní umí zahrát.
HONORÉ DE BALZAC
C. G. JUNG tvrdil, že "domněnky žen o mužích jsou nevyčerpatelným zdrojem ve vytváření nelogických úsudků a chybných kauzalit". A platí to i naopak.
Jinými slovy: stejně věříme jen tomu, čemu věřit chceme.
Ženy chtějí, abych měl rozum - jen proto, aby mě o něj mohly připravit!
• Všichni muži jsou lháři. Nestálí, falešní, pyšní a zbabělí, nafoukaní a smyslní. Všechny ženy jsou nevěrné, marnivé, lstivé, zvědavé a zkažené. Existuje však jediná věc - svatá a vznešená, spojení těchto dvou nedokonalých bytostí.


"Jen jednu partii"
řekli,
začala hra.
To bylo včera.
(stará japonská báseň)
