yenda.net - foto cestopisy

Inkové postavili své centrum - Cuzco - ve tvaru pumy a na vrcholku (hlavě) zbudovali pevnost SAQSAYWUAMAN (gringové vyslovují "sexy-woman":-), jejíž půdorys tvoří puminy zuby. Je to asi nejúchvatnější stavba, kterou jsem kdy viděl. Sedmimetrové terasy z kamennejch bloků, jež jsou opracovány s neskutečnou přesností, nepravidelně, spáry jsou 100%ní! ...to mi řekněte, jak to dělali? On jeden ten kamínek má i 300 tun, Španělákům se to nepodařilo ani zbořit, a dnes se nedaří zbořené menší šutry vrátit zpět...  

Sešli jsme z hor (4500m) dolů, kde byl sníh a nad ránem -10. Toto je nad oázou Huacachina, kde bylo teplíčko (nad 35)... a rozpálený písek se zapadajícím sluncem konečně začínal mít přijatelnou teplotu...  

Na pláni je podél linky silnice rozeznatelný KOLIBŘÍK a STROM.. obrazce zpopularizované Daenickenem.. podle posledních hypotéz to byla poslední snaha přesvědčit Bohy, aby zapršelo.. podle vyprahlosti jsme Bohům bezpochybně lhostejní  

ještě jedna z pláně Nazca - dle daenickena "kosmonaut" - poměrně veliká postava na svahu.. podle eroze vodních toků zde ale občas prší:-)  

ještě jeden pohled: to zdánlivě vybydlené městečko je Nazca, mají tam silnice, vodu, elektřinu - civilizační bohatství.. ostatní sídla těmito vymoženostmi stále neoplývají.  

toto je nevyfotitelý pocit, východ Slunce nad Machu Pichu... první ranní paprsky prosvětlují a postupně milosrdně zahřívají celé údolí  

trochu klasika:-) ale je to fakt úchvatné tam být (sice ve srovnání s ostatními místy v Peru to není ouplná bomba) mnohé další památky jsou neoprávněně podceňovány a leží v turistickém stínu..  

v oklním pralese u Machu bylo snad tisíce těchto chlupatých tvorečků spouštějících se na jemných vláknech.. někdy tvořili na cestě "sněhové" závěje a vylučovaly zvláštní PACH.. dokonce o nich psal i průvodce: "nemáme je jíst, jsou jedovaté":-)  

asi si to ale zaslouží i jinou fotku:-)  

z vrcholu přilehlé hory, kde je také "chrám"! stoupalo se tam po kolmých kluzkých schodech.. ještě že je člověk v takovém zvláštním "tranzu" a NEVZDá to:-)  

už si nevzpomenu na jméno toho ostrova (asi Taquile na jezeře Titicaca), ale je tam taková specialitka, že tam chlapi štrikujou (jinde jen připravujou přadena...) no tak trochu neobvyklý obrázek, kdy dva předpubertální hoši v krojích pletou čepičky:-) a rádi (ono.. kdo to tam neumí, nemá prý šanci se oženit:-)  

Josefína byla naše hostitelka na ostrově Amantany z jezera Titicaca. Hory v mlžném oparu v pozadí jsou již Bolívie, ranec na zádech obsahuje její 1,5 letou dcerku Hvězdičku (kečuánsky), kterou jen občas přehodila k prsu... foukalo a ty hadérky se nějak motaly:-) já vím, není to portrét, nejsou tam OČI:-)) Je to cestopis!  

Na jezeře Titicaca jsou plovoucí ostrovy Uros (opečovávaná vrstva rákosu) a na jednom z nich je i šklola. Z okolních ostrovů se sjedou děti na rákosových člunech a ve žlutém plechovém stavení probíhá výuka. Když kolem propluje větší loď, celý ostrov se rozvlní a ono to tam tak mile houpá... Byl jsem "drzý" a tiše vstoupil do výuky... nenechali se vyrušovat...  

ještě k tomu vymyslím nějaký "zajímavější" povídání... je to starší dcera Josefíny, která je na některém z dalších obrázků.  

Na ostově Amantany (na jezeře Titicaca) z pahorku Pachatata (zajímavé, Kečujština je poměrně nestravitelnej jazyk, ale máma je mama a táta tata:-) Západ Slunce... v pozadí ostrůvky... na vrcholku je (za zády) chrám... resp. jeho ruiny... kde se dodnes každoročně konají rituální oběti (úrody, pití...) a je to místo, kam normální smrtelníci nechodí (negativní energie je skoro hmatatelná) ohrada z kamenů a varování: NEVSTUPOVAT, v centru takový divný bazének... nevstoupil jsem.  

Ostatní děti, co dostaly bonbóny, se se smíchem rozutekly. Tebe tu nechaly...(teď už se ví, že děti, proto y:-) Foceno v nějaké malé vesničcce v horách, kde jsme vystoupili v domění, že na kopci jsou nějaké neznámé ruiny. Nebyly. A tak jsme tam trčeli více než dva dny.. s dopravou to tam je také všelijaké:-)  

no nevyfoťe to:-) ..stopy v písku. 

jedna z "opomíjených" úžasností - chrám, ty tečičky jsou lidičky - a v zadu možno viděti kamenné válcové sýpky (průměr tak 7m, 3m vysoké?) ale je jich tam ke stovce! Inkové měli úžasné centralizované přerozdělování..  

hory, skály, terasy.. je neskutečná ta síla a vytrvalost, s jakou zde lidé žili a stále žijí!  

Kousek u Arequipy je vesnice Puacarpata (kečuánsky umělé terasy)  

kilometr hluboký, kilometr široký.. dovoluji si upozornit na horizontální klikaté čárečky, což jsou stezky, po kterých se běžně chodí. Jinak v tom vyvýšeném oválku vlevo je vesnice kde je několik set lidí (možná k tisícovce) bez proudu a civilizačních vymožeností. V noci tam planuly ohně.. zvláštní úchvatný pocit života.  

Speciální místo, kde tento pták s rozpětím křídel přes dva metry přebývá.. dospělý jedinec prý umí vzlétnout jen z prudkého svahu..  

Pod vulkány je stále teplo a tak na mnoha místech se setkáme s názvem: Aqua Caliente - my používáme "termální prameny". Zde, v té levé nejmenší nádržce, byla cedulka: 80 st! a dali se tam vařit vajíčka:-) Voda ke "koupání" se musela hodně zředit ledovou z řeky.  

klasická indiánská babička, která je na tisíci fotkách.. předvádí tradiční drcení kukuřice.. na nad hlavou (mimo fotku) má solární panel:-)  

no jak se tenhle dostal na plovoucí rákosový ostrov? a co tam žere? asi má co:-) 

ve vyšší nadmořské výšce se "turistům" sotva daří jít po rovince bez zadýchání:-) a tak indiáni na ostrově vymysleli prima legraci: fotbálek.. z fotky se pozná, kdo jsou "přicestovalci" - ti zoufalci v předklonu lapající po dechu:-))  

Indiáni furt pracují na polích.. když už se chtějí pobavit, tak si to náležitě užívají  

Ve 4200 m kvete kaktus a v 5500 se drží sníh... Cesta ke sněhu vede kolmo Colca kaňonem dolů (5 hodin) do 3000 a zas nahoru (7 hodin) a pak zas dolů... a nahoru:-) Toto je tuším někde u Cabanaconde.  

.:.  

Maje kvalitní mapu, riskli jsme si 25 km procházku z Maras do Moray a kolem solných teras do údolí k řece Urubambě. Veronica jsou ty úchvatné zasněžené vrcholky v pozadí (určitě přes 5000m nm, na tý fotce to ale nic moc nevynikne...) A jak to tak píšu, uvědomuju si, že jména, názvy míst či věcí jsou docela nepodstatná... nebo? Ještě poznámka, ty kaktusy v popředí jsou skoro 2 m vysoké, ale to taky asi není důležité...  

všude se rozkládají vysoké hory.. v pozadí Santa Veronica  

dodneška jsou vědci-zemědělci uchváceni těmito "políčky".. v každé hladině je zdánlivě jiné mikroklima a s možností dokonalé regulace zavlažování se dá po celý rok pěstovat na jednom místě "všechno". Trochu mi nešlo do hlavy, proč to nevyužívají víc? Že by ochrana archeologické památky? 

v této vesnici jsme poobědvali a stařičká indiánka nám "naříkala", že už nemá ani otce, ani matku, je úplný sirotek.. ale kolem se popelilo několik vnoučat..  

cesta z Moray k Salinas - neskutečně tam foukalo..  

solné prameny jsou zdrojem soli, v takovýchto terasách, jimž dali základ již Inkové (průměrně jsou velké jak tenisové hřiště) prostě se tam různě pouští ten slaný pramen a odpařuje se to...  

Civilizace říše Nazca.. tisíc hrobů na pláni - vyprahlé poušti - podepsali se na nich vykradači hrobů - a tak se tam povalují lidské kosti.. 

..dokonce jsem našel i tuto fotku jako důkaz předchozího povídání.  

další z mnoha inckých ruin, kde můžem jen žasnout nad precizností a přesností stavitelů.. schodiště, terasy, aquadukty.. 

jedna z mála navštěvovaných a přitom neskutečně velkolepých lokalit! ty terasy byly tak 3m vysoké, všude dokonale rozvedeno zavlažování...  

Kousek od Limy jsou na obrovské ploše "ruiny" předincké pevnosti - města. Město bylo bohužel "z písku", takže se moc nedochovalo.. ale má to své kouzlo.. po zemi spousta hliněných střepů.. 

škoda, že jsem to chtěl bez lidí, hodili by se mi tam jako měřítko:-) snad jen uprostřed - mírně v levé dolní části.. všimněte si stínu, tam jsou "dveře" vysoké cca 3,5m  

bohatý Američani mohou všechno.. taky bych si zalítal:-)  

poloostrov - ráj na zemi pro ptactvo, ryby, tuleně..  

..(neboli černé krve)  

.:.  

říkali jsme mu Skřítek:-) ..v tradiční pletené čapce - u Titicaca je už poněkud chladněji.  

na horizontu v pozadí - Bolívie..  

..rákosový člun, běžně používán indiánskými rybáři i na jezerech ve vnitrozemí  

kolibřík - v letu se fotí nesnadno, tady asi nejlepší pokus, co trochu vyšel a tenhle "velkej čmelák" je i vidět:-)  

indiáni mají rádi prestré barvy a docela mají i příjemný vkus.. sice poslední dobou začaly frčet i takové ty křiklavé oranžové, žluté a zelené.. oni to ale umějí "použít"  

dvě černé Američanky mi krásně pózovaly v protisvětle na inckých ruinách... sen každého fotografa? :-)  

cestou do vesnice Chalhuanca (čaluanka) jsme potkali místní taxikáře (pomáhají vesničanům z hor s baťožinami...) ale nyní už dlouho neměli práci... autobus přijíždí jednou denně, vystoupí tak tři lidé a jen každý dvacátý nese rance, které nepobere (třeba s kukuřicí) a tak pijí kořalku vlastní výroby... (možná ovocnou či kaktusovou...)  

snad Ollantaytambo. Na vymýcených pláních dnes dominují dovezené (z Austrálie?) životaschopné a rychlejirostoucí eukalypty. Australani zas dostali králíky:-)) Ona se stím příroda porve.  

Na speciálních sandboardech se dají sjíždět i písečné sjezdovky:-)  

...na plovoucích ostrovech se už nepoužívají jen rákosové čluny...  

V této oblasti Peru je 10% lidiček negramotných a 80% jich žije v bídě... Fotografové na náměstí fotí hlavně bohatší Peruánce, cizinci se/si fotí sami (alespoň, co jsem viděl) Moc práce během mého svačení neměli, tak se jen tak mazlili se svým nádobíčkem:-)  

rozsáhlý, dodnes užívaný klášter v Arequipě (na seznamu UNESCO) se skvělou architekturou v barvách bílá, modrá a rudá!  

oblouk v bílé a modré..  

jeden za všechny.. muzea jsou stále docela "plná" zlata.. v Limě je dokonce speciální Muzeum zlata