yenda.net - foto cestopisy

severovýchodně od Austrálie.. letěli jsme Praha - Dubai (6 hod.) Dubai - Brisben (13+ hod) Brisben - Honiara (3 hod) + přesuny, čekání, odbavování... 

v červené/růžové oblasi jsme se první týden potápěli, zelená oblast: ostrov Malaita (za lidmi Kwaio) - žlutá oblast: ostrov Rennell u sladkovodního jezera (ptáci, hadi, panoramata)  

na Lodi Bilikiki jsme strávili první týden - pět ponorů denně (včetně nočního) - více na www.tethys.cz 

 

 

měl jsem na dva ponory půjčen malý kompakt - tak jsem trochu cvakal - ostatní fotili žlaloky a kdovíjakou pidihavěť - já hledal krajinky a tvory z jiné planety 

 

na této lokalitě bylo asi tucet druhů klaunů - toto je tuším u vraku japonské lodi (potopena za 2. sv.války) 

krásně pózovala 

někdo tvrdí že christmas worm.. tyto "štětky na lahve" mě stále fascinují - ve svých různých barvách.. jak jsou živé.. a fotogenické ;-) 

 

mezi ostrovy k nám denně připlouvají místní domorodci na svých z jednoho kusu dlabaných loďách a my od nich nakupujeme čerstvé potraviny (sladké brambory, papayu, mango, kokos, zelené lupení...) 

 

 

místní obyvatelé jsou zajímaví i tím, že někteří z nich jsou blonďáci - což je někdy velmi nezvyklé.. 

bylo jich tam na některých místech skoro polovina 

 

občas pršelo 

tato foka mi připomíná obrazy od Buriana - pravěký člověk.. možná 30 tis. let zde vypadají lidé stejně? 

 

předposlední den potápění jsme přijali pozvání na jeden ostrůvek, kdy nám místí zazpívali, zatancovali a na improvizované tržnici jsme doplnili zásoby potravin 

několikrát při přesunu mezi lokalitami nás doprovodili.. chvilku doskotačili na příď lodi - pak je to asi přestalo bavit a odplavali si zase po svém 

ten nějčernější uprostřed (Peter) byl kapitán lodi - podle zjevu velká autorita - ale neskutečně milý človíček ;-) 

v přepravním prostoru potápějícího se nákladního škuneru (bývalá rybářská loď) jsme se v přeplněné části zaplavené vodou kolébavým pohybem plavili z Honiary do Auki celou noc (více než devět hodin) v dešti.. spolu s místními.. prostě CESTA ;-) 

na vyvýšeném prostoru cca 250x250m kam se nedostala voda ze zaplaveného nákldového prostoru naše šestice strávila nezapomenutelné chvilky ;-) zde si ještě myslíme, že informace o tříhodinové pohodové plavbě se zakládá na pravdě. 

další úsek - jeli jsem 3 hodiny.. občas sprchlo.. chvilkami i náročnějším terénem 

chutná to trochu jako syrové fazole 

- místo zvonu starý hasicí přístroj do kterého se buší trubkou nebo kladivem 

odraz zapadajícího slunce na protější straně oblohy vytvořil oranžověrudou záři.. která se zde zrcadlí v potoce 

jelikož jsme už po někloika dnech v Singalanze trochu "zdmomácněli" mohli jsme být místním blíže, aniž by to nějak zásadně narušovalo jejich běžný denní režim.. na člunech jsme se také povozili (je to vratké, pro nás malé, ale šlo to;) 

 

cesta ke Kwaio byla strmá a kluzká 

 

 

sladké brambory (vařené v babusové trubce) a zelené lupení (trochu podobné špenátu) 

kolem domku bylo bahno a asi jen dva směry, kam se dalo bez porušení jejich tabu jít (po cestě zpět nebo k potoku)  

 

To se nás ptá žoviální pilot - letíme z Honiary na ostrov Rennel - třetí část našeho putování 

z letiště jsem se sunuli na 4x4 cca tři hodiny a zde počkáme na motorový člun, který nás za necelou hodinu doveze "na místo určení" - něco jako resort (což je jeden vytuněný domek na kůlech v místní vesnici) 

 

byli zde dva druhy kormoránů, terejové, fregartky, rybáci... ornitologický ráj 

 

 

jeden z nejběžnějších architektonických rozletů 

na ostrově Rennell 

ubytování na ostově Rennell bylo nadstandardní - a ty včery.. co večery.. ty rána ;-) 

 

je jich tam prý sedm (nebo devět?) Amíci je potopili koncem války sami, nechtěli je vláčet zpět do Států.. či co. 

 

snad každá ulitka měla svého nájemníka - i ta nejmenší 

 

vrak japonské bitevní lodi jako koupaliště 

 

na letišti v Brisbenu - cestou domů